neděle 23. října 2016

Správně prožité koncerty jsou o užívání si bez ohledu na počet přítomných diváků

Navštěvování koncertů považuju za nejdůležitější podporu muzikantů, kteří se rozhodli věnovat se hudbě. Pro mě a možná pro značnou část hudebníků má právě koncert větší cenu a smysl než prodej hudebních nosičů, značně tomu napomáhá fakt, že současnost nabízí tolik možností, jak se k hudbě dostat. Kromě dalších důvodů beru navštívení koncertu jako nejlepší možnost, jak poznat další muzikanty, ke kterým bych marně hledal cestu, protože běžně tvrdé žánry nevyhledávám.

Denoi | Zdroj: Facebook

To platí pro koncert Denoi nebo Atari Terror (měli vystoupit také Ten Sticks, ale pro nemoc účast zrušili), kteří vystoupili v jaroměřském klubu Bastion no. 35, jenž se snaží oživovat skomírající městský kulturní život. Že se ve městě kromě jednorázových, ve smyslu jednou za rok, nedějí hudební události, to si přiznejme. Právě proto jsem vděčný za klub, který tu má snad už dvacetiletou tradici. Aspoň je to jeden z mála důkazů, že se u nás něco děje. Jistě, kupříkladu základní umělecká škola pořádá vlastní koncerty, ale jde o jinou záležitost, spíš pro rodiny a přátele. Občas se koncerty konají buď v muzeu, na podloubí nebo v jednom hotelu, ale nejde o masové záležitosti. Nedávno tu vznikl Nároďák, ale převzal pouze úlohu lokálního klubu, který nic jiného, než běžné diskotéky nebo koncerty revivalů či kapel nižších kategorií, nenabízí.

Tyto myšlenky mě napadají vlastně poslední dobou po každé, když otevřu dveře do klubu a nabídne se mi pohled do hospodské části, ve které se nachází téměř deset lidí. Jistě, bylo po osmé večer, ale pocit jakési nenaplněné touhy být ve slušně zaplněném, nikoli nutně přeplněném klubu se nenaplnil. A jako návštěvník, kterému záleží na přiměřeném zdaru hudební akce - jak pro organizátora, tak pro hudebníka a potažmo posluchače - si říkám, kde se stala chyba. Proč lidi neláká jít do klubu v pátek večer, poslechnout si vesměs dobrou muziku, něco popít, případně si vzít kamarády, s nimi si popovídat, a pokud patříte k těm výřečnějším, bez problémů si popovídat se samotnými muzikanty?

Bohužel situaci nezměním. Proto mi nezbývá, než si samostatně užívat hudebnímu zážitku, který Denoi nabízí. A bylo to výtečné. Patří k těm, kteří sice hrají metal, ale syntezátory a elektronický zvuk nepovažují za něco nevhodného. Ba naopak. Kromě zpěvu, který vnímám jako řvoucí zvuk, využívají rap a hiphopové rytmy. Povedlo se jim to, líbilo se mi to, ačkoli nevýhodou podobných technických kombinací je, aby se správně živě trefili do rytmu a zvuku nahraných pasáží. Aby to ladilo, to se ne úplně a vždycky zdařilo. Na rozdíl od studiových verzí na albu; koncert se mi celkově zdál více elektroničtější, než jak představuje album Disco Violence. Ale důležitější pro mě je, jak si to sami užívali (přičemž v jednom okamžiku muzikant tak skákal, až upadl, ale vzal to do hry), bez ohledu na počet přítomných diváků, a jak si to užívaly tři slečny v první řadě dávající jasně najevo, jak může být elektronicky metalová muzika vlastně tanečním způsobem vyjádření nasranosti, nespoutanosti a prostého odreagování se, mající ale hlubší význam, protože v jedné chvíli měl Martin Pindeš v roli packer spread (jak se označuje na facebookovém profilu) politicky laděných několik slov. Bohužel v té změti metalového hluku pro mě zanikl...



Druzí byli Atari Terror přinášející metal s hudebním přesahem. Nešlo totiž o běžné řvaní a hraní tvrdé muziky. Na pódiu stála banda chlapů, přičemž jeden ze zpěváků byl pouze v kalhotách. Atmosféru dodával hlavně poměrně zvýšený počet lidi v publiku, ačkoli to tak podle fotky zveřejněné na facebookovém profilu kapely nevypadalo. (Ale nejde o nejdůležitější záležitost při koncertu.) Prostě hráli skvěle. Jistě, dělali si legraci, ale mezi komentáři se objevovaly hlasy, že to snad bude lepší a že nevěří, že jde o Bastion. Kdo přišel, užil si. Ti, kteří je slyšeli poprvé, jako já, uznale pokývali hlavou a jak to po koncertě ohodnotil kamarád, šlo o nadprůměrnou kapelu, než bývá v klubu běžným zvykem. Takže nám nezbývá doufat, že budou koncertovat stále dobré, ba lepší kapely, na které bude chodit stále víc lidí. Stojí to totiž za to.

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...