neděle 26. února 2017

Přesah tvůrčí imaginace undergroundu

Každý máme možnost volby. Každý máme možnost kritického vyjádření. A tak někteří šli vyjádřit protest vůči vystoupení Tomáše Ortela v městském divadle, a pak se vydali na jinou muziku. Muziku, kterou obstarala hlavně Garage kolem Tonyho Ducháčka, jedna z hlavních hudebních tváří bývalého undergroundu.

Lazzareth | Zdroj: lazzareth,cz
Večer zahřívala hradecká blues-rocková kapela Lazzareth. Příznačně nazvaná. S příznačným sloganem "hudba, která léčí". Humor s biblických odkazem cením. Během svého koncertu to (zahřívání) čas od času zpěvák opakoval, čímž mě trochu iritoval. Také si mohl odpustit neustálé děkování obecenstvu "za podporu", ale budiž, každý má svůj styl, jak děkuje svým posluchačům za potlesk. Osobně mě také připadalo za nemístné občasné roztleskávání, které hraničilo s vlastním vnímáním rytmu, takže to je celkem pochopitelné. Leckdo je ale mohl vnímat jako kapelu, která se snaží být něčím, čím nemusí být. Respektive nemusí mít popkulturní manýry, které se k blues-rockové hudbě nehodí. Můžou prostě hrát. Protože hudba je u nich to hlavní.

Muzika je to totiž slušně odehraná, poslouchatelná, vlastně taneční. Na svých stránkách popisují, že hrají dirty blues, tedy blues okořeněný hard and heavy, temnotu tam ale neslyším. Je to takové příjemně melodické. Temnotu vnímám spíše v textech, kdy jde o krátké doplňky k samotné muzice. Vytváří pocity, atmosféru a příběhy. Jak moc Lazzareth léčí, nevím, ale úplně špatné to nebylo, jenom mi chyběl určitý smysl pro humor a stylizaci, jak jej lze vnímat na jejich stránkách. Aspoň vím, jaké další kapely nabízí Hradec Králové.

Garage, původně hrající převzaté písně od Lou Reeda, Velvet Underground nebo Iggy Popa, přináší především vlastní undergroundově rockovou muziku. Zhudebněné básně Tonyho Ducháčka s přesahem tvůrčí imaginace. Skupina chtě nechtě těží z přítomnosti a charisma samotného zpěváka, který na pódiu působí skromně, trochu odtažitě, s vlastním vnímáním muziky, čas od času se nechá nést muzikou a dá se do imaginativního tance. Ve správných chvílích, kdy dochází k potlesku a ovacím, odchází do pozadí, jako by to tohle pro něj nebylo. Pochopitelně. Za něj totiž mluví nestárnoucí muzika s nestárnoucími a působivými texty.

Lazzareth a Garage Tonyho Ducháčka, Bastion no. 35, Jaroměř, 24. 2. 2017

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...