neděle 26. března 2017

Intimní nezávislost osobního prožitku

Prostředí hudebního klubu Náplavka sídlícího v Hradci Králové blízko náplavky na Smetanově nábřeží u řeky Labe prezentující se jako café & music bar nabízí poměrně malý prostor běžného městského baru. Několik stolů k posezení s přáteli, pár možností dát si pivo na stojáka nebo na baru. Přitom se třeba zadívat do vystavených obrazů, nebo spíše fotografií umělců, kteří zrovna v tu chvíli získávají možnost představit svoje dílo. Všemu pak vévodí poměrně velká kánoi pověšená u stropu dnem vzhůru.


Na první pohled nejde o velký hudební klub, prostorové dispozice skutečně nabízejí hlavně trávení času nad sklenkou oblíbeného nápoje a jenom pro několik, snad jen desítek lidí užívat si kapelu plnými doušky. Což se možná podepisuje na tanečních prožitcích jednotlivých návštěvníků, mnohdy na své radovánky, když upustí svému rauši, nemají moc prostoru. Přesto to pochopitelně nikomu nebrání užívat si, zvlášť koncert živé kapely, podle svého gusta.

Hezky se to projevovalo při koncertu broumovských Kluků hrající řízný kytarový punk s prvky hiphopové elektroniky, kdy se mi zdálo, že hudbu prožívají posluchačky více, než samotní hudebníci. Ačkoli během svého vystoupení až na závěr zazpívali česky a přes svůj jednoduchý český název, věnují se výhradně angličtině, u které posluchač nemusí na první poslech nabýt dojmu, jestli mají smysluplné texty, což se prostě zjišťuje u písně Pirátská.

Poměrně nevýrazný hlasový projev trochu nabádal pocitu, že by pro ně mohlo být lepší zkusit hrát bez zpěvu. Nic by se asi nestalo. Zároveň kombinace těchto žánrů přidává otázku, jak je těžké skloubit živé nástroje s nahranou elektronickou muzikou. Přitom je snad možné různé brostepové zvuky hrát přímo na živých nástrojích. A zvlášť bylo poměrně výrazně slyšet inspiraci u různých slavných kapel, ke kterým se Kluci hlásí. Ničemu to sice neškodilo, ale bylo by hezké přijít s něčím originálním. Návštěvníci si koncert užili a kapela se svým kytaristou, který na místě oslavil narozeniny a dostal dárek v podobě přilby s přidělanýma lahváčema, jistě taky.

Do poměrně intimní atmosféry, kterou si sami zvolili, přišla pak solidně intimní indie-rocková pražská partička I Love You Honey Bunny. Poznal jsem je díky pořadu Startér na Radiu Wave, kudy projela skladba Yellow And Blue „řízná, od podlahy, dotažená do posledního detailu. Ta by mohla bez problémů konkurovat kapelám na vrcholu žebříčku“. Intimnost spočívala v zhasnutých světlech a jen modrého osvětlení nabádala k osobnímu prožitku, kdy není důležitá kapela, přičemž mladí kluci jsou pro mladé dívky určitě atraktivní, ale samotná muzika. Bez dalších přidaných řečí, kromě toho, že nás baskytarista čas od času žádal, abychom si koupili nějaký merch, protože potřebují peníze. Sice ta upřímnost byla milá, ale v kontextu nezávislého rocku, jak mu věnuje své číslo časopis Full Moon, to je tak trochu pochybné a prostě lehce iritující.

Posluchač přesto mohl odcházet s pozitivní náladou a příslibem, že takhle může znít tuzemský mladý indie-rock, který v současné době hledá svou tvář, nebo tak alespoň pro některé může působit, ale koncert nakonec trochu pokazilo pár návštěvníků, kteří žádali o přídavek, ale kvůli 22. hodině k tomu už nemohlo dojít. I Love You Honey Bunny nejsou pražský frajírci nebo srabi, jak na jejich adresu od podnapilých posluchačů zaznělo, ale spíš slušňáci hrající dohodnutou hru a respektující pravidla. Kromě toho, kdo ví, jestli by měli co nabídnout, když jsou po pár letech ještě na kariérním začátku.

Kluci + I Love You Honey Bunny, Náplavka Hradec Králové, 25. 3. 2017

středa 22. března 2017

Punk není mrtev, ať žije punk

Každá doba potřebuje svůj kritický pohled. Někteří kritizují aktivistickými činy, jiní se snaží o politickou nápravu jaksi zevnitř. Další, kteří cítí a potřebují potřebný nadhled a odstup, volí uměleckou cestu. Mají-li k tomu talent, ale přiznejme si, že k tomu vlastně talent tak úplně není potřeba. Stačí nápad, myšlenka a vůli k realizování.


Kdekdo si může oprávněně říkat, jak to souvisí s trojkoncertem pankáčských kapel. Právě tím, že jde o pankáče. Punk je svého druhu umělecky kritický hudební žánr poskytující svým posluchačům únik od reality, respektive spíš jejich kritický pohled. Posluchač tak může cítit jakési zastání, že mu hudebník zrcadlí, co ho ve světě kolem štve. Ale samozřejmě tomu nechybí potřebný nadhled a úsměv na tváři. Nemluvě o hudebním odpichu, kdy si každý může beztrestně zařádit.

Po dlouhé době jsem v klubu viděl dva navoskovaný pankáče s opravdu povedenými a barevnými háry. Bylo více méně sympatické vidět takovéto posluchače při koncertu stále začínající kapely Bez šance!, ačkoli poličtí mladíci působí už čtyři roky. Pořád je na nich vidět na mladá krev hudebního světa. Snaha a touha vykřičet do světa všechny těžkosti, být politicky aktivistický v tom nejlepším slova smyslu. Sice sympatické, ale jako bych stále cítil, že na to mají ještě čas.

Zpětně si z bandzonového profilu poslouchám písně Volantu, který vystupuje v policejních či armádních uniformách, každopádně snad jak současných, tak minulých. Osobně jsem kontext a smysl nepochopil. Až později, tedy druhý den po koncertě, mi kamarád vysvětlil, že by to mělo souviset s pardubickým fotbalovým armádním klubem Dukla. Nezdá se mi, že by to jakkoli souviselo s jejich tvorbou, protože vypraví všední příběhy bez ohledu na fotbal nebo armádu. Vůbec to tam neslyším. Časem se mi ale okoukali a trochu oposlouchali.

Závěr večera obstarali punkoví matadoři N.V.Ú, kteří Nepřichází v úvahu. Po těch letech pořád přichází. Neztrácejí šťávu. Nabízí známé motivy, gesta, ale neopakují se. Dokonce zahráli dosud nenahranou skladbu, takže se možná můžeme dočkat nových písní. Nejsympatičtější na tom všem ale bylo, že hráli na vypůjčených bicích od Bez šance!, mezi kterými zase hrál muzikant s tričkem N.V.Ú..

Sice vzpomínky trochu blednou, ale mladá generace se od svých vzorů inspiruje a dává najevo, že punk není mrtev.

Bez šance!, Volant a N.V.Ú, Bastion no. 35, Jaroměř, 17. 3. 2017

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...