pátek 26. května 2017

Písničkář průvodcem života

Písničkářství má mnoho podob. Za ta léta různých generací a hudebního vývoje se toho hodně změnilo. Buď k dobrému, nebo ke špatnému, respektive nic neříkajícímu. Podle mě má písničkář dát najevo svůj názor, popřípadě vyprávět smysluplný příběh nebo emoci. Nejlépe reflektovat okolní svět. Být nohama na zemi, být pokud možno realistický. Nenabízet nicneříkající únik od reality. Být svým způsobem příjemným průvodcem po světě.

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1570286409648370&set=pcb.1570287129648298&type=1&theater

Takhle se cítím při poslechu písní Petra Matyáše Cibulky, který před několika dny vystoupil na akci Proč? Proto! na Masarykově náměstí v Hradci Králové, a sám o sobě na místě prohlásil, že je politický. Má pravdu. Písničkář takový má být, chcete-li, nemá být apolitický. O několik dní později uspořádal se svými (hudebními) přáteli společný koncert v akademickém klubu.

Petr Matyáš Cibulka a hosté, AC klub, Hradec Králové, 24. 5. 2017

Návštěvníka mohly potěšit razítka u vstupu obsahující muzikantovy iniciály. Následně pak přítomnost posluchačů a posluchaček více věkových kategorií, což signalizuje, že mladá tvorba, Matyáš má za sebou osmnácté narozeniny, promlouvá i ke starším generacím, nejenom ke svým vrstevníkům.

Zpočátku překvapila zvolená dramaturgie, kdy je (Petr Matyáš Cibulka je doprovázen Adamem Vojtěchem na cajon) po třech písních na pódiu vystřídal jeho muzikantský a herecký kolega Miloš Fejgl prezentující písně své kapely v kombinaci elektrické kytary a elektronické flétny (poměrně zajímavé), a takhle se postupně předvedli všichni. Ačkoli klub ze začátku naplnila poněkud temnější atmosféra, nastoupilo menší odlehčení jak ze strany Karla Peška a Moniky Janákové nebo Michala Horáka, který jako úspěšně čerstvý maturant sklidil ohromný potlesk se svou písní Maturita a netajil se punkovým přístupem, kdy ho na poslední chvíli doprovázeli kamarádi na housle.

Dvojice Karel Pešek a Monika Janáková, doprovázející na piano, ukázali tradiční podobu s písněmi pravděpodobně vzniklými v rámci divadelních her, jak sólo, tak v duu s hereckým kolegou, ale samostatně jakž takž fungovaly a měly co říct, nebo se známou písní Štěstí je krásná věc; jak si s notoricky známými melodiemi pohrát. Mimochodem Karel Pešek prokázal jistý důvtip v podobě stand-up comedy a jako herec, že umí opravdu dobře zpívat.

Tradičnost písničkářství a jistý smysl pro humor nechyběl ani u Ondřeje Podeszwy z kapely Meziměsto, jež přítomné rozesmál svým pojetím rozdílu, kdy on má málo vlasů a Matyáš zase hodně.

Ačkoli nastaly chvíle, kdy jedna paní odešla, protože jednu písničku prostě nemá ráda, a zase se vrátila, nebo přišli dva příslušnici policie, kteří si prostor klubu začali fotit, byl to poměrně povedený večírek. Umělci nabídli smysluplně vážné texty mající celkem líbivé melodie, což je dobře, přestože občas zápasili se srozumitelnou artikulací.

Nemají romantické nebo depresivní období, nepracují s myšlenkou teď a tady, kdy písně v jiném kontextu jednoduše nefungují a přestávají bavit a cokoli říkat, snaží se prvoplánově líbit a pocit záhy vyprchá. Jsou nadčasoví. Text písně Lidstvo žere šrouby se mi prostě honil hlavou ještě den poté. Tak se těším na plnohodnotné desky.

Autor: Petr Hrudka

sobota 13. května 2017

Punkové zásluhy mistra kokota

Poloprázdný hospodský prostor, kde se výjimečně odehrávají koncerty, pokud se očekává, že přijde málo lidí. Ve většině případů takové rozhodnutí uměleckým vystoupením spíše pomáhá, jelikož se posluchač cítí, nebo může cítit, být nablízku. Takřka na dosah ruky.


Na dosah ruky, pokud by kapela dělala všemožné vylomeniny jako skákání do publika nebo procházení se sálem. Občas se to stává, to procházení se a hraní si s tančícími návštěvníky, skákání do publika jsem na tomto místě ještě nezažil. Tentokrát ale přišlo jen několik, víc než pár (sic!) lidí, kteří si přišli poslechnout příběhy Terakokotovy armády.

Je skutečně zajímavé, že nikoho, respektive větší počet diváků nezaujal už název vycházející ze jména Therákokotai, což byl čínský mnich, který se podobně jako Buddha vzdal přepychového světského života a nastoupil na dráhu prvního čínského punkera šířícího svoje punkové učení i v okolních státech jako Indie, Vietnam nebo Japonsko. Ale budiž, jejich smůla. Zážitek to totiž byl poměrně slušný.

Muziku si lze ostatně poslechnout z přiloženého odkazu na bandcampovém profilu, ostatně o hudbu, jakožto o texty v první řadě tak úplně nejde, protože, jak sami umělci občas během koncertu, přiznávají, jde o prvoplánové písničky. Hlavně punkové a místy lehce okořeněné o reggae či jazz. Hlavní složkou jejich vystoupení je vizuální stránka spočívající jak v červeně svítícím neonovém kokotu, myšlen penis, tak v rekvizitách přidělaných buď na holohlavé hlavě baskytaristy, nebo na místech rozkroku. Je to vskutku podívaná.



Osobně ovšem chválím jazykovou stránku vystoupení, které nespočívá jen v muzice a pár doplňujících rekvizitách, ale také ve vyprávění několika krátkých, předpokládám že smyšlených příbězích. Jak informují internetové stránky Terakokotovy armády: "Denkóroku zaznamenává následující rozhovor, při němž Tri-KO potvrdil hloubku svého poznání: Buddhistický mistr Pradžňádhára se zeptal mistra Tri-KO: 'Která z věcí je bez formy?' Tri-KO odpověděl: 'Můj zplihlý penis.' Pradžňádhára se zeptal: 'Která z věcí je nejdelší?' Tri-KO odpověděl: 'Mé ztopořené přirození je nejdelší.'" Pravděpodobně vytrhávám příběh z kontextu, protože takových říkanek, jejichž pointy, především znalce jazykové a literární kultury zaujmou, utkví v paměti.

Jinak řečeno, kromě zajímavé vizuální a slušné hudební stránky, především chválím tu jazykovou hrající si s humorem a tématem sobě vlastním spojeného s českou fonetikou, kdy lze říci, že někdo "se menoval dobře" a moudří vědí. Ovšem nutno mít na paměti, že svým způsobem neexistují žádné zásluhy a budoucnost mistra Tri-KO, jediným jsoucnem je tak přítomnost vyplněná slovy mrdat, mrdat a mrdat.

Terakokotova armáda, Bastion no. 35, Jaroměř, 28. 4. 2017

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...