pátek 26. května 2017

Písničkář průvodcem života

Písničkářství má mnoho podob. Za ta léta různých generací a hudebního vývoje se toho hodně změnilo. Buď k dobrému, nebo ke špatnému, respektive nic neříkajícímu. Podle mě má písničkář dát najevo svůj názor, popřípadě vyprávět smysluplný příběh nebo emoci. Nejlépe reflektovat okolní svět. Být nohama na zemi, být pokud možno realistický. Nenabízet nicneříkající únik od reality. Být svým způsobem příjemným průvodcem po světě.

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1570286409648370&set=pcb.1570287129648298&type=1&theater

Takhle se cítím při poslechu písní Petra Matyáše Cibulky, který před několika dny vystoupil na akci Proč? Proto! na Masarykově náměstí v Hradci Králové, a sám o sobě na místě prohlásil, že je politický. Má pravdu. Písničkář takový má být, chcete-li, nemá být apolitický. O několik dní později uspořádal se svými (hudebními) přáteli společný koncert v akademickém klubu.

Petr Matyáš Cibulka a hosté, AC klub, Hradec Králové, 24. 5. 2017

Návštěvníka mohly potěšit razítka u vstupu obsahující muzikantovy iniciály. Následně pak přítomnost posluchačů a posluchaček více věkových kategorií, což signalizuje, že mladá tvorba, Matyáš má za sebou osmnácté narozeniny, promlouvá i ke starším generacím, nejenom ke svým vrstevníkům.

Zpočátku překvapila zvolená dramaturgie, kdy je (Petr Matyáš Cibulka je doprovázen Adamem Vojtěchem na cajon) po třech písních na pódiu vystřídal jeho muzikantský a herecký kolega Miloš Fejgl prezentující písně své kapely v kombinaci elektrické kytary a elektronické flétny (poměrně zajímavé), a takhle se postupně předvedli všichni. Ačkoli klub ze začátku naplnila poněkud temnější atmosféra, nastoupilo menší odlehčení jak ze strany Karla Peška a Moniky Janákové nebo Michala Horáka, který jako úspěšně čerstvý maturant sklidil ohromný potlesk se svou písní Maturita a netajil se punkovým přístupem, kdy ho na poslední chvíli doprovázeli kamarádi na housle.

Dvojice Karel Pešek a Monika Janáková, doprovázející na piano, ukázali tradiční podobu s písněmi pravděpodobně vzniklými v rámci divadelních her, jak sólo, tak v duu s hereckým kolegou, ale samostatně jakž takž fungovaly a měly co říct, nebo se známou písní Štěstí je krásná věc; jak si s notoricky známými melodiemi pohrát. Mimochodem Karel Pešek prokázal jistý důvtip v podobě stand-up comedy a jako herec, že umí opravdu dobře zpívat.

Tradičnost písničkářství a jistý smysl pro humor nechyběl ani u Ondřeje Podeszwy z kapely Meziměsto, jež přítomné rozesmál svým pojetím rozdílu, kdy on má málo vlasů a Matyáš zase hodně.

Ačkoli nastaly chvíle, kdy jedna paní odešla, protože jednu písničku prostě nemá ráda, a zase se vrátila, nebo přišli dva příslušnici policie, kteří si prostor klubu začali fotit, byl to poměrně povedený večírek. Umělci nabídli smysluplně vážné texty mající celkem líbivé melodie, což je dobře, přestože občas zápasili se srozumitelnou artikulací.

Nemají romantické nebo depresivní období, nepracují s myšlenkou teď a tady, kdy písně v jiném kontextu jednoduše nefungují a přestávají bavit a cokoli říkat, snaží se prvoplánově líbit a pocit záhy vyprchá. Jsou nadčasoví. Text písně Lidstvo žere šrouby se mi prostě honil hlavou ještě den poté. Tak se těším na plnohodnotné desky.

Autor: Petr Hrudka

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...