sobota 13. května 2017

Punkové zásluhy mistra kokota

Poloprázdný hospodský prostor, kde se výjimečně odehrávají koncerty, pokud se očekává, že přijde málo lidí. Ve většině případů takové rozhodnutí uměleckým vystoupením spíše pomáhá, jelikož se posluchač cítí, nebo může cítit, být nablízku. Takřka na dosah ruky.


Na dosah ruky, pokud by kapela dělala všemožné vylomeniny jako skákání do publika nebo procházení se sálem. Občas se to stává, to procházení se a hraní si s tančícími návštěvníky, skákání do publika jsem na tomto místě ještě nezažil. Tentokrát ale přišlo jen několik, víc než pár (sic!) lidí, kteří si přišli poslechnout příběhy Terakokotovy armády.

Je skutečně zajímavé, že nikoho, respektive větší počet diváků nezaujal už název vycházející ze jména Therákokotai, což byl čínský mnich, který se podobně jako Buddha vzdal přepychového světského života a nastoupil na dráhu prvního čínského punkera šířícího svoje punkové učení i v okolních státech jako Indie, Vietnam nebo Japonsko. Ale budiž, jejich smůla. Zážitek to totiž byl poměrně slušný.

Muziku si lze ostatně poslechnout z přiloženého odkazu na bandcampovém profilu, ostatně o hudbu, jakožto o texty v první řadě tak úplně nejde, protože, jak sami umělci občas během koncertu, přiznávají, jde o prvoplánové písničky. Hlavně punkové a místy lehce okořeněné o reggae či jazz. Hlavní složkou jejich vystoupení je vizuální stránka spočívající jak v červeně svítícím neonovém kokotu, myšlen penis, tak v rekvizitách přidělaných buď na holohlavé hlavě baskytaristy, nebo na místech rozkroku. Je to vskutku podívaná.



Osobně ovšem chválím jazykovou stránku vystoupení, které nespočívá jen v muzice a pár doplňujících rekvizitách, ale také ve vyprávění několika krátkých, předpokládám že smyšlených příbězích. Jak informují internetové stránky Terakokotovy armády: "Denkóroku zaznamenává následující rozhovor, při němž Tri-KO potvrdil hloubku svého poznání: Buddhistický mistr Pradžňádhára se zeptal mistra Tri-KO: 'Která z věcí je bez formy?' Tri-KO odpověděl: 'Můj zplihlý penis.' Pradžňádhára se zeptal: 'Která z věcí je nejdelší?' Tri-KO odpověděl: 'Mé ztopořené přirození je nejdelší.'" Pravděpodobně vytrhávám příběh z kontextu, protože takových říkanek, jejichž pointy, především znalce jazykové a literární kultury zaujmou, utkví v paměti.

Jinak řečeno, kromě zajímavé vizuální a slušné hudební stránky, především chválím tu jazykovou hrající si s humorem a tématem sobě vlastním spojeného s českou fonetikou, kdy lze říci, že někdo "se menoval dobře" a moudří vědí. Ovšem nutno mít na paměti, že svým způsobem neexistují žádné zásluhy a budoucnost mistra Tri-KO, jediným jsoucnem je tak přítomnost vyplněná slovy mrdat, mrdat a mrdat.

Terakokotova armáda, Bastion no. 35, Jaroměř, 28. 4. 2017

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...