pondělí 7. srpna 2017

Svobodně pohodová atmosféra nesmí chybět

Svoboda je možnost rozhodovat a jednat podle své vůle a nést za to přiměřenou odpovědnost. Je ovšem omezena třeba zvenčí jako autoritou společnosti. To se dočtete na Wikipedii. Člověk si křehkost svobodného jednání uvědomuje mimoděk. Nejen tím, čemu lidé věří a koho volí, ale co jsou schopni udělat pro své pohodlí a pro svůj klid. Nejčastěji během kulturních akcí.

OldČoud | Zdroj: Facebook OldČoud

Případů, kdy hudební produkce rušily noční klid, známe víc. Punkový festival se dlouhodobě potýká s pravidly, kolik toho okolí snese po stránce hlasitosti. Akce spojená s freeteknem se potýká s legálností. A třeba menší hudební festival, spíše společný koncert několika kapel za účelem oslavy narozenin místní kapely, se potýká právě s dodržením nočního klidu. Jistě, lze požádat město o udělení výjimky, ale to není v silách mladých kluků, kteří si chtějí jednou za rok oslavit existenci své skupiny a potěšit několik fanoušků a kamarádů. Proto jim, bohužel, nezbývá než respektovat, že o několik stovek metrů bydlí člověk, kterému se hlasitá hudba nelíbí, jelikož nechtějí mít problém s městskou policií, což je pochopitelné. A tak celý program časově posunují, aby se všechno stihlo. Nestihlo.

Zahajovacím koncertem bylo vystoupení kapely OldČoud, jejichž někteří členové vyšli z New Sound Orchestra, kde kombinovali instrumentální hudbu houslí nebo dechových nástrojů do elektronické muziky. Beze slov. OldČoud na to jde podobně, ale přesto jinak. Rozloučí se s elektronickou hudbou, kterou nahradí cajon a svým způsobem rytmika elektrické basy. Jinak náladu vytváří kytara, saxofon a housle. Poslouchač nemusí přemýšlet, čehož si u podobných uskupení více méně cením, stačí nasát atmosféru, jakou muzikanti svými skladbami vytvářejí. Pohodovou, lehce taneční. Radost poslouchat a nechat se nést.



Změna žánru nastala příchodem kluků z Vivian nabízející špinavý pop s indierockovým nádechem. České texty zabývající se rozchody a smiřování se se skutečností, že se lidi prostě čas od času rozcházejí. Přichází naděje? Možná. To by se ale náladu textů nesměla opakovat. Písně totiž působí jako by bylo napsáno několik verzí stejného pocitu nebo situace, a pak byly poskládány do více méně podobných kytarových melodií. Navíc, kapela s vizáží rockových devadesátých let, hlásící se k Nirvaně nebo Guns'n'Roses a posluchačským přirovnáním k UDG, Vypsané fixe nebo Mandrage to nebude mít v současné době lehké. Lze to totiž brát vážně? S přimhouřenýma ušima, proč ne. Hlavně je to sympatické, přestože po chvíli tak nějak úsměvné. Ale kluci mají drajv a nebojí se vypustit rock'n'rollovou páru, což je dobře.



Pánové a dáma známí jako Whatrock jsou na zdejších místech známí. Osobně jsem se jejich koncertům svým způsobem nějaký čas vyhýbal, možná z mé strany došlo k přeposlouchání, jelikož jejich písně a vystoupení znám. Přesto uznávám, že každý koncert u každé kapely bývá jiný. Tentokrát třeba přešli ze zvukové zkoušky rovnou ke koncertu. Rušivých elementů, kdy mi vadilo kouření nebo popíjení piva, jsem si už nevšiml. Zůstala úctyhodná práce s fanoušky a kvalitní textová stránka. Nadále bude zajímavé jejich vývoj, který přichází, pořád sledovat.



Závěrem večera, zvlášť zkráceného kvůli 22. hodině, byli oslavenci WITS. Kapela hudebně kolem ska a reggae, trochu rockové příchoti a hiphopové nálady. Přesto všechno, je-li posluchači známa historie a společenský vliv ska a hip hopu, za jakých podmínek a nálad vznikly, u WITS něco takového neuslyšíte. Kluci se v textech snaží jen pobavit, nijak společensky nemudrovat, nekázat. A... to se stává v kontextu omezování svobody politikum - hlasem mladých, co se chtějí svobodně bavit. Kluky to mrzí a mezi řeči během dne, ale také na pódiu to přirovnávají k minulým nesvobodným časům. Jakmile není akce podporovaná městem, protože akce tohoto typu to nemají za potřebí, je složitější žádat o výjimky. Přimlouvám se, aby byl noční klid posunut na jedenáctou večerní. Kdo tou dobou už spí?

A tak, na překvapení večera nakonec nedošlo. Oslavencům WITS přeju do dalších let méně omezování, hrajte si, co chcete, kdy chcete, jak chcete. Ostatní to mohou přejít a respektovat.

Wits birthday party No.2, Koupaliště Na Úpě, Jaroměř, 5. 8. 2017

úterý 1. srpna 2017

Neziskový festival jako esence otevřenosti

Městské akce mívají pro svou oblíbenost značnou tradici. Každým rokem využívají hojných prostor, které zdejší nejrozsáhlejší městský park nabízí. Masarykovy sady v Jaroměři bývají pro své dvě části využívány pro různé příležitosti různými městskými organizacemi. Ukazuje jistou pestrost a kulturnost našeho ducha.

Návštěvnost festivalu | Autor: Petr Hrudka

Kulturním, ale hlavně sociálním duchem je plný takzvaný FestNeFest pořádaný Střediskem Diakonie Českobratrské církve evangelické Milíčův dům (nikoli Československé církve bratrské, jak informuje Náchodský deník; taková církev totiž neexistuje), jenž se pyšní třeba městskou finanční podporou, ale také podporou dalších organizací, díky čemuž může být pro návštěvníky zdarma.

O akci jsem referoval před rokem, jelikož jde také o hudební festival, a dokonce občas bývám svými komentáři tak znám, že jsem chvílemi samotnými organizátory osloven, co změnit nebo zlepšit. Organizátorů a jejich dobrovolné práce si nutno vážit, protože dělají zaslužnou kulturně-sociální činnost, které není nikdy dost.

Zpočátku si návštěvníci užívali pohodové rockové muziky od Wořežprutu nabízející převážně převzaté písně, u nichž jsem si říkal, jak je zajímavé, že v současnosti stále svým způsobem fungují, přestože pro svou notorickou známost ztrácejí původní charisma a stanou se z nich písně své doby. Dnes fungují, aspoň pro mě, jako nostalgická vzpomínka s ironickým úsměvem. Cožpak dnes vážně posloucháme třeba I Love Rock'n'Roll od Joan Jett & the Blackhearts, ale proslavené verzí Britney Spears? Na druhou stranu překvapí věkový průměr muzikantů. Nebojí se a nabídnou několik vlastních skladeb. Takže, jen tak dál a neustrnout u průměrného a nicneříkajícího bandu hrajícího všechno možné, jenom ne sebe.

Mezi tím se dětští diváci věnovaly hrátkám jako malování obličeje nebo skákání v nafukovacím hradu či trampolíně, přestože jim svou pozornost věnovali také muzikanti.

Další skupinou byla Band-a-ska s pohodovou a poměrně živelnou ska muziku kombinující popovou líbivost prezentovanou jednoduchými českými texty (nepočítám jednu anglickou), u nichž jsem dospěl k názoru, že je důležitější hlavně hudební složka, ačkoli se občasným kulturně kritickým obsahem nebojí. Nechyběly tak narážky na diváky nekonečných seriálů místo poslouchání muziky. A bylo to tak vlastně správně, protože je potřeba si uvědomit, že kritičnost ke ska prostě patří.

Pánové z kapely Kohout plaší smrt hráli sice slušný punkový rock, ale postupem času se jednotlivé písně staly monotónními, bez vývoje, bez vzrušení. Takže nevadilo, že jsem na nějakou chvíli z koncertu odešel a vrátil se na konec.



Po setmění přišli Něco chybí. A opět, stejně jako minulý rok, moderátoři řešili, co kapele chybí. Bohužel těsně před začátkem přišli s řešením, snad jim pomohl někdo z diváků, že zpěváčce "chybí pindík". Takové sexistické komentáře si prostě mohli nechat pro sebe. Chápu, je těžké, co v těchto chvílích říkat. Oblibou moderátorů, jinak členů Maniac, je číst popis a historii kapel, které si zjistili na internetových profilech. Má to asi svůj smysl, přestože si myslím, že tomu přítomní příliš nevěnují pozornost a nevýhodou je, že řeknou už neaktualizované informace. Ovšem, měli se předtím s kapelou domluvit a kapela si informace má aktualizovat.



Jako komentátora hudebních akcí mě samozřejmě těší, že si z mých hodnocení hudebníci něco vezmou. A také, že mě z pódia pozdraví. Třeba zpěvačku Dominiku Doležalovou můj komentář ohledně hudebního zaškatulkování k rapu tak potěšil, že si na další koncerty vzala kšiltovku a rapové pasáže doplňuje hiphopovými gesty. Minule jsem psal, že tam vliv ska a reggae neslyším, tentokrát jo. Ony tyhle styly vlastně spolu tak nějak souvisejí. A tak je to se vším.

Lollipop-punkoví Maniaci nakonec získali místo posledních vystupujících. Tentokrát budu korigovat svá slova kritizující spojení popu s punkem, protože oni vlastně punkovou živelnost kombinují s popovými texty. Začínám je brát s nadhledem, přestože by si cizí písně už pomalu mohli odpustit, a oceňuju hudební přístup; jim jde nejspíš hlavně o pobavení, ne tak úplně o sdělení, což sami více méně přiznávají. Také je občas dobré uvědomit si druhý plán písně, kterou se snad proslavili, Čapí v kontextu čerstvě ukončeného zpěvákova vztahu.

Neziskový festival je esencí otevřenosti a bojuje se zdejší kulturní mentalitou a všeobecným zájmem o kulturní dění, které je, jaké je. Není potřeba nad tím úplně lámat hlavu, zájemce si vždycky cestu najde. A nutno věřit, že v době poměrně nepochopitelné kritičnosti vůči neziskovým organizacím, bude prostě líp.

Hudební nářez ženské síly

Prostory kinosálu v chátrající bývalé vojenské nemocnici v krajní části pevnosti Josefov, kde už po čtvrté probíhá Špitál Art, jsou zpočátku...