středa 18. dubna 2018

Elektronický Kittchen odzbrojující, prožitý a vtahující

Prostory určené muzikantům zahaluje mlha, což v kontextu trička, který má Jakub König na sobě, na němž je kreslený portrét Aloise Nebela, dává společně s kuchařskou maskou určitou dávku jisté anonymity. Nejde tak úplně o to, co se mezi muzikanty děje, respektive divák jejich počínání tak úplně sledovat nemusí, ale jaká je atmosféra, zvuk a celková nálada. Celková nálada bez zbytečných řečí a rušivých světelných elementů.

Kittchen a Aid Kid | Zdroj: fullmoonzine.cz

Celková nálada je čistě introvertní. Každý si hudbu užívá po svém. Lehké klimbání, mírné podupávání nohou, prostě takový příjemný zážitek. Dá-li se písním, které Kittchen ve své tvorbě prezentuje, říkat, že jsou příjemné. Vlastně nejsou. Jsou silné svými příběhy, svým prožitkem, mezilidskými vztahy. Příjemný je celkový poslech.

Poslech, který se od původní nahrávky alba Kontakt rapidně mění. Zvlášť je to znát u Sudet, které jsou nádherné svým rytmem přidávající industriálnost prostředí. Živá a hrubá síla je vystřídána mírným elektronickým zvukem beatového alchymisty Aid Kida, jenž večer poté uzavírá djským setem na pomezí takzvaně inteligentní taneční muziky a lehce elektronické taneční muziky.

Elektronická muzika náramně doprovází tvrdost a hrubost elektrické kytary, jejíž ostrý a říznutý post-rockový zvuk Kittchen vytváří i za pomocí smyčce, a občas lehce zdánlivě, záměrně či naopak úplnou náhodou připomene současnou hudební éru Radiohead.

Celková nálada je tak odzbrojující, prožitá a vtahující, že ačkoli pánové na místě bývalé továrny tvořili přibližně deset písní, uběhla neuvěřitelná hodina. Sami naprosto přesně odhadli délku, kterou lze unést ve smyslu "tak akorát". Ani příliš dlouhé a únavné, ani zdánlivě krátké.

Zmíněným překladem původních názvů elektronickým subžánrů IDM a EDM jsem chtěl ukázat, že v případě tvorby Ondřeje Mikuly na pojmenování toho, co hudebník vytváří, tak úplně nezáleží, respektive názvosloví může být zavádějící, protože důležité tak úplně není, jaký je výsledek jeho producentské práce, potažmo toho, co rád poslouchá a pouští, ale jak sami hudbu vnímáme.

Jednoduše bylo hrozně zajímavé sledovat, že na stejnou muziku - právě něco mezi IDM a EDM - někteří tancují po svém, neviditelně, intelektuálně, za to jiní naprosto živelně, přesně tak, jak by jiní tancovali na mainstreamovou, prvoplánovou elektronickou taneční muziku, co letí komerčním světem.

U této části mohl posluchač nabýt dojmu, že to bylo přeci jenom krátké, ale na druhou stranu si někteří, co nechtěli jít spát, mohli užít hudební afterparty střídající snad až úsměvné melodie, které se do určitého kontextu ani tak nehodí. Ale budiž. Důležitější rozhodně je, zda si lidé uchovali Kittchenovo mírně kokrlomně vyjádřené poselství, abychom si užívali pozitivnější dny, protože bouřek je všude kolem snad až moc.

KITTCHEN & AID KID
14. 4. 2018 KRAFT, HRADEC KRÁLOVÉ

úterý 27. února 2018

Mucha promlouvá napříč generacemi

Feministický punk je u nás na okraji zájmu. Málokdo to dělá. Obecně se příliš nesluší, aby měl umělec názor a aby ho dával ve své tvorbě najevo. Píseň má totiž především bavit a má se líbit. Nejlépe na první dobrou. Nikdo už pak neřeší, o čem ten či onen zpívá.

Mucha | Foto: Mu Cha

Pozitivní zprávou je, že do alternativního hudebního klubu na okraji maloměsta, jak město označila sama Mucha, přišlo takřka 150 lidí. S nadsázkou jsem to komentoval, že se z Nikoly Muchy stává mainstreamová celebrita. Na zdejší poměry prostě úctyhodně slušné číslo. Ještě více pro alternativní hudební scénu.

Jak se za tu dobu, co na domácí scéně Mucha působí, změnila? Ani moc ne. Pořád si z té slávy dělá více méně srandu. Nenechává se zaskočit ničím, ani hlasitými pozdravy navzájem se potkávajících kamarádek v první řadě, ani komentováním pogujícího mladíka, čímž ostatní tak trochu obtěžoval, v druhé části si koncert slečny a dámy mohly užít už bez jeho přítomnosti. Vlastně jedinou změnou snad je, že Mucha svou tvorbou dokáže naplnit stopáž koncertu rozděleného do dvou částí s půlhodinovou přestávkou.

Zajímavostí může být ani ne tak genderový pohled na publikum, jestli Muchu poslouchají více ženy než muži, kteří tak nemají problém poslouchat texty o tom, jací jsou kokoti a že ženě prakticky vadí muž jako takový, to by roli hrát nemělo, ale spíš věkový průměr. Od mladé asi dvacetileté generace, po střední a starší. Tvorba Nikoly Muchy jaksi promlouvá ke všem, bez ohledu na pohlaví a věk. Nezdá se být tak uzavřená nebo žánrově elitářská.

Není uzavřená, naopak dává stále větší prostor umění a názorovosti. Za tu dobu se její hity rozrostly. Nestárnou, pořád promlouvají a mají co říct napříč generacemi. Novými písněmi, které ještě potřebují čas na posluchačskou vnímavost, se pak otevírá aktuálnosti. Ve své době to byl Ježíš s Markem Danielem v nezapomenutelné hlavní roli, dnes tomu možná bude u písni dotýkající se tématu #MeToo, otázkou zůstává, jak přívětivě přijaté.



Hudebně pak dává větší prostor určité psychedelii, která kupříkladu k písni věnované Kurtu Cobainovi a všem mladým mrtvým lidem patří, takže nechyběl ani náznak hození kytary do publika. Na řadu taky přichází znatelná souhra spoluhráčů, kteří se musí poprat třeba právě s tím, že Nikole prasknou struny.

Potěšující je, že takový žánr jako femi-punk zvlášť v dnešní době má co říct a své posluchače a posluchačky si přeci jenom najde, ačkoli k propíchnutí jakési bubliny promlouvající ještě k širším vrstvám či mající ještě větší celospolečenský rozměr má trochu daleko. Nutno podotknout, zda by po překročení hranic umělkyně neztratila tvář. Určitě ne, protože svou sílu pořád má.

MUCHA
23. 2. 2018 BASTION NO. 35, JAROMĚŘ

Elektronický Kittchen odzbrojující, prožitý a vtahující

Prostory určené muzikantům zahaluje mlha, což v kontextu trička, který má Jakub König na sobě, na němž je kreslený portrét Aloise Nebela, dá...