úterý 27. února 2018

Mucha promlouvá napříč generacemi

Feministický punk je u nás na okraji zájmu. Málokdo to dělá. Obecně se příliš nesluší, aby měl umělec názor a aby ho dával ve své tvorbě najevo. Píseň má totiž především bavit a má se líbit. Nejlépe na první dobrou. Nikdo už pak neřeší, o čem ten či onen zpívá.

Mucha | Foto: Mu Cha

Pozitivní zprávou je, že do alternativního hudebního klubu na okraji maloměsta, jak město označila sama Mucha, přišlo takřka 150 lidí. S nadsázkou jsem to komentoval, že se z Nikoly Muchy stává mainstreamová celebrita. Na zdejší poměry prostě úctyhodně slušné číslo. Ještě více pro alternativní hudební scénu.

Jak se za tu dobu, co na domácí scéně Mucha působí, změnila? Ani moc ne. Pořád si z té slávy dělá více méně srandu. Nenechává se zaskočit ničím, ani hlasitými pozdravy navzájem se potkávajících kamarádek v první řadě, ani komentováním pogujícího mladíka, čímž ostatní tak trochu obtěžoval, v druhé části si koncert slečny a dámy mohly užít už bez jeho přítomnosti. Vlastně jedinou změnou snad je, že Mucha svou tvorbou dokáže naplnit stopáž koncertu rozděleného do dvou částí s půlhodinovou přestávkou.

Zajímavostí může být ani ne tak genderový pohled na publikum, jestli Muchu poslouchají více ženy než muži, kteří tak nemají problém poslouchat texty o tom, jací jsou kokoti a že ženě prakticky vadí muž jako takový, to by roli hrát nemělo, ale spíš věkový průměr. Od mladé asi dvacetileté generace, po střední a starší. Tvorba Nikoly Muchy jaksi promlouvá ke všem, bez ohledu na pohlaví a věk. Nezdá se být tak uzavřená nebo žánrově elitářská.

Není uzavřená, naopak dává stále větší prostor umění a názorovosti. Za tu dobu se její hity rozrostly. Nestárnou, pořád promlouvají a mají co říct napříč generacemi. Novými písněmi, které ještě potřebují čas na posluchačskou vnímavost, se pak otevírá aktuálnosti. Ve své době to byl Ježíš s Markem Danielem v nezapomenutelné hlavní roli, dnes tomu možná bude u písni dotýkající se tématu #MeToo, otázkou zůstává, jak přívětivě přijaté.



Hudebně pak dává větší prostor určité psychedelii, která kupříkladu k písni věnované Kurtu Cobainovi a všem mladým mrtvým lidem patří, takže nechyběl ani náznak hození kytary do publika. Na řadu taky přichází znatelná souhra spoluhráčů, kteří se musí poprat třeba právě s tím, že Nikole prasknou struny.

Potěšující je, že takový žánr jako femi-punk zvlášť v dnešní době má co říct a své posluchače a posluchačky si přeci jenom najde, ačkoli k propíchnutí jakési bubliny promlouvající ještě k širším vrstvám či mající ještě větší celospolečenský rozměr má trochu daleko. Nutno podotknout, zda by po překročení hranic umělkyně neztratila tvář. Určitě ne, protože svou sílu pořád má.

MUCHA
23. 2. 2018 BASTION NO. 35, JAROMĚŘ

Elektronický Kittchen odzbrojující, prožitý a vtahující

Prostory určené muzikantům zahaluje mlha, což v kontextu trička, který má Jakub König na sobě, na němž je kreslený portrét Aloise Nebela, dá...