neděle 24. července 2016

FestNeFest je otevřený všem bez rozdílu, bez zábran. Poukazuje to na víru dobrého ducha každého z nás

Diakonie je druhou největší neziskovou organizací poskytující sociální služby v České republice, pomáhá denně tisícům lidí v nepříznivých životních situacích, provozuje přes stovku zařízení po celé republice, organizuje také humanitární pomoc nebo rozvojovou spolupráci v zahraničí, ale hlavně její práce vychází z křesťanských hodnot, takže pomáhá všem bez rozdílu. Jedním ze zařízení je i Milíčův dům v Jaroměři, který každoročně pořádá FestNeFest v místních Masarykových sadech.

Dirty Blondes | Zdroj: Hudebníknihovna.cz


Jde především o hudební akci, ale nechybí ani různé kreativní činnosti jak ze strany organizátorů, tak od skupiny Vosa jede zaměřené pro menší publikum. Nejdůležitější na tom všem ale je, že každý příchozí se může přesvědčit, jak záslužnou práci právě Diakonie vykonává a že je dobře, že byla založena, respektive ve své činnosti hlavně za místních podpor a evangelické církve pokračuje.

Hudební část začal Factorial! Orchestra z Hradce Králové se svým jazz bandově funkovými skladbami. Přičemž hrají převzaté písně, ale kapelníkem Zdeňkem Boreckým zaranžované do vlastní podoby. Repertoár mají opravdu široký, takže se samozřejmě může stát, že ačkoli je někdo slyší poněkolikáté, vždycky se najde okamžik, kdy zahrají něco, co posluchač v jejich podání ještě neslyšel. A to je dobře. Není to totiž oposlouchané a vždycky nastane chvíle překvapení a jistého úsměvného udivení, čeho všeho jsou vlastně schopni.

Tentokrát mě mile potěšili svým smyslem pro humor, především ze strany sólového zpěváka Martina Růžy, který se chvályhodně snažil komunikovat s publikem a rozhýbat jej, takže nešlo o případ těch muzikantů, kteří si s kapelou zazpívají a tím to hasne. Vedle něj pak pro mě obstála Zdeňka Pozůstalová, kterou znám z rock-metalového Whatrocku, tedy s rockovým hlasem, který se pro mě bohužel může oposlouchat, ale tady byl příjemně jazzově zabarven... Celkově to prostě bylo příjemné.



Po nich přišla boybandová kapela Něco chybí z Nového Bydžova mající ve svých řadách zpěvačku. Jejich pojetí popově skáčkové hudby se mi více méně líbilo, ačkoli jsem ska ani reggae moc nezaregistroval, naopak sice překvapil rapový nádech (nikoli hiphopový), ale měl jsem zase problém se srozumitelností textů, které snad byly v některých chvílích politicky motivované. Každopádně jim dávám lajk a stahuju si ze stránek desku Divný slova. Takže u mě dobrý.

S pražským pop-punkovým Maniacem mám už od minulého roku poněkud problém. Obecně si říkám, jak moc se dá spojit pop s punkem, navzájem se totiž tyto odlišné styly spíš srážejí, tím pádem se záměrně podráží jejich smysl, ale budiž. Nevím, jak moc je brát vážně, jak moc oni svou muziku berou vážně. Musím ale ocenit jejich snažení zaktivizovat publikum, ačkoli si neustálé vynucování potlesku a řevu mohli spíš odpustit. Pankáčům by to mělo být tak trochu u...



Hradečtí The Atavists mě opět nezklamali. Jejich přístup ke koncertům, tedy nastoupit, pozdravit, představit kapelu, začít hrát ... a prostě skončit, se mi líbí. Bez zbytečných řečí, téměř nerušeně přecházejí z jedné písně k druhé, a tak si posluchač může jejich tvrdý rock plné psychedelie náramně užít. Publikum si to taky náramně užívalo.

A nakonec pražská kapela Dirty Blondes. Překvapili mě. Z mého pohledu jejich otevřený emo punkový rock'n'roll se mi líbil. Přičemž emo zde zmiňuju záměrně, ačkoli sami by se s ním nejspíš nespojovali. Nejde totiž o temnou muziku uzavřenou do sebe a působící jako póza. Jde o prožitek. Upřímný prožitek, který si lze užívat naplno. A to se jim povedlo. Bylo vskutku zajímavé, jak si někteří nezávisle na okolí nechávají proplouvat místy hutný rock'n'rollový zvuk celým tělem.



Také proto si FestNeFest, pro svůj název, svým způsobem přímočarý, vážím. Otevřenost. Žádné zábrany. Možná to je ze strany organizátorů poněkud neprofesionální, že se v prostoru neobjevuje ochranka, ale zároveň to poukazuje právě na tu otevřenost všem bez rozdílu a víru (!) v jejich dobrý duch. Svým návštěvníkům prostě věří, že se budou za všech okolností chovat slušně a spořádaně. Což se taky stalo. A je to dobře. Jen tak dál.

Taneční party životního nepořádku

Na zdejší kulturní poměry velmi slušná návštěvnost. Koncertní sál vojenského bastionu zaplněn zhruba do tří čtvrtin, což mají na svědomí pře...